Už je to dlouho co jsem tenhle příběh slyšela a v podstatě ani nevim jestli je pravdivý,ale myslím si že stojí za to aby si ho přečetlo vic lidi,aby se z něj mohli poučit a z té malé dívenky si vzít příklad,protože tak pevnou víru nemá ani dospělý člověk natož dítě.....
Holčička umírající na rakovinu ležela v nemocniční posteli a lékař právě její mamince,která pro slzy ani neviděla právě sděloval,že její dceři zbývají asi 2 hodiny života....
Maminka smutně seděla u postýlky svoji dcerušky hladila ji po vlasech,držela za ruku a modlila se,protože vic pro ni udělat nemohla....
Holčička se na chvíli probrala a když viděla,že maminka pláče povídá jí:Maminko nebuď smutná já přece vím,že umírám a taky vím že smrt asi nebude lehká,ale zase až dojdu do nebíčka a Pán Ježíš mě obejme se stejnou láskou s jakou otec obejme milovanou dcerku zmizí veškerá bolest a utrpení....
Než dívenka dívenka umřela řekla ještě mamince:Maminečko a do rakve mi nedávej ani kříž ani obrázky,ale dej mi tam můj sešit do kterého jsem si psala poznámky z náboženstvi a dny kdy jsem byla na mši svaté...veřím,že až si ho Pán Ježíš přečte bude mit radost...Mám tě ráda maminko....pak zavřela očička a usnula na věky....
Co k tomu dodat? Snad jen...Pane dej ať je naše víra stejně pevná jako víra té maličké a my ať jsme vždy připraveni ochotně a s láskou splnit tvou vůli do poslední kapičky....
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.